Obrábění ušlechtilé oceli

Materiál špatně odvádí teplo a při přehřátí se povrchově zpevňuje, takže nástroj přestane řezat a začne materiál třít. Obrábění nerezu proto vyžaduje nižší otáčky a plynulý dostatečný posuv. Klouzání nástroje bez záběru je nejčastější chybou.

Částice běžné oceli ulpělé na povrchu způsobí bodovou korozi, která se projeví až po čase jako rezavé skvrny. Používají se proto kotouče a brusiva bez obsahu železa a kartáče z nerezového drátu. Ideální je i oddělené pracoviště.

U vrtání a řezání silnějších průřezů ano, protože chladicí a řezné médium odvádí teplo z místa záběru a brání zpevnění materiálu. Zároveň prodlouží životnost nástroje. U krátkých zásahů postačí přerušovaná práce.

Plochu dokončit do požadovaného vzhledu a případně pasivovat, aby se obnovila ochranná vrstva. Bez toho zůstává obrobené místo náchylnější ke korozi než původní povrch. U pohledových konstrukcí je to podstatné.

Typicky jde o cizí korozi z ulpělých částic běžné oceli, ať už z nástroje, nebo z brusného prachu v okolí. Vlastní materiál přitom zůstává nepoškozený. Řešením je odstranění kontaminace a následná pasivace.